Existuje judikát Nejvyššího soudu k případu družstva, které konalo členskou schůzi. Na ní byla přijata jednotlivá usnesení, a na závěr se ještě schvalovalo jakési „shrnující“ usnesení, které obsahovalo výčet toho co už bylo schváleno předtím. Proti tomuto usnesení podal jeden z členů družstva žalobu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 71 Cm 205/2014–75 o povaze tohoto „shrnujícího“ usnesení judikoval tak, že nemělo povahu konstitutivní (nevytvářelo vůli nejvyššího orgánu družstva):

Jde-li o „přijetí bodu 10. označeného v programu členské schůze jako schválení usnesení členské schůze“, soud měl za to, že tento bod „měl být jakýmsi všeobjímajícím, schvalujícím jednotlivé body usnesení členské schůze, ke kterým bylo hlasováno odděleně“, a že „jeho právní povaha je velmi problematická“. Podle soudu bylo „třeba přihlédnout k výsledkům hlasování, pokud jde o jednotlivé body programu jako takového, ale stěží lze hodnotit nějakým způsobem tento bod, označený jako schválení usnesení členské schůze. Soud považoval tento bod programu členské chůze již za nadbytečný a hlasování o něm podle něj nemohlo „vypovídat nic o povaze předešlých hlasování k jednotlivým konkrétním bodům programu“.

Věc pak projednal Vrchní soud v Praze a nakonec i Nejvyšší soud (datum rozhodnutí 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018). NS došel k poněkud odlišnému závěru, protože soudci si všimli, že ono závěrečné „shrnující usnesení“ obsahuje navíc i části, o kterých členská schůze předtím nehlasovala. Mohly tedy být odsouhlaseny právě jen tímto závěrečným usnesením.

Možná šlo o snahu vedení družstva „protlačit“ záležitosti, které by členové jinak neschválili. Jejich pozornost už byla na závěr schůze rozptýlena, netrpělivě čekali na konec, a už se skoro zvedali ze židlí. Snad proto předsednictvo lišácky zařadilo nečekaně pár věcí až do závěrečného usnesení – a doufali, že to členové přehlédnou a bez námitek odsouhlasí.

Na základě svého zjištění Nejvyšší soud judikoval takto:

Závěrečné usnesení členské schůze družstva, jehož obsahem je pouhé shrnutí již předtím (na stejném zasedání) přijatých usnesení členské schůze, bez vůle způsobit následky jiné než těmito již přijatými usneseními vyvolané, tak není rozhodnutím orgánu družstva majícím povahu právního jednání, nýbrž jen deklarací o tom, že k přijetí v něm vypočtených usnesení došlo. Jelikož touto deklarací nemůže být jakkoliv zasaženo do právního postavení družstva, jeho členů či dalších osob (…), nepodléhá její posouzení soudnímu přezkumu (…). Návrh na vyslovení neplatnosti takového „shrnujícího závěrečného“ usnesení členské schůze je proto nutné jako nedůvodný zamítnout.

Bylo-li by však v závěrečném „usnesení“ členské schůze (vedle již přijatých usnesení) zahrnuto též usnesení členské schůze o záležitosti, jež ve skutečnosti dosud nebyla členskou schůzí rozhodnuta, je nutné je v tomto rozsahu považovat za rozhodnutí orgánu družstva mající povahu právního jednání, jehož platnost podléhá soudnímu přezkumu.

Obdobně by se taková věc zřejmě řešila v podmínkách SVJ. Jestliže v SVJ tazatele si napřed schválili financování opravy v určité částce, a v dalším usnesení zvýšili tuto částku o 30%, pak jde o změnu dříve přijatého usnesení. Novým usnesením o téže věci vyjádřilo shromáždění vůli „způsobit následky jiné než již přijatými usneseními vyvolané“. Platí tedy (ohledně finančního limitu opravy) to usnesení, které bylo schváleno později.

Justitianus