bohužel moje zkušenost ukazuje, že úmysl zákonodárce je fuk.

závisí skutečně jen a pouze na tom, jak se soudkyně vyspí, koho si označí za viníka a na to se napíše rozsudek. (v mém případě na 100%, třeba jindy ne)

Byl jsem u soudu mnohokrát (nikdy z vlastní vůle) a nakonec poprvé v životě prohrál spor o kterém bych si dovolil tvrdit, že je naprosto neprohratelný, pokud by se ovšem soud řídil zákony.

neřídil. prostě je ignoroval a nikdy jejich existenci ani nezmínil…

opravné prostředky jsou na tom podobně… včetně Ústavního soudu, bohužel.

uvidíme co na to soud ve Štrasburku…