Zamýšlíte se nad charakterem služeb¹, zejména nad otázkami, kdo je konzumentem služby¹ a zda je poskytována průběžně nebo jednorázově a z toho se snažíte dovodit, zda služba¹ je současně i službou². Zákonodárce ovšem žádné takovéto rozlišovací kritérium nestanovil ani se nedá dovodit.

Zákonodárce ve shodě se zavedenou praxí některé služby¹ označil jako služby² a stanovil pro ně pravidla. Nic s tím nenaděláme (leda že byste byl zákonodárcem). Jazykově to nicméně dobrý nápad nebyl. Podobně u nájemního bydlení se hradí nájemné a služby², přičemž samotné poskytování nájmu je službou¹.

Vzniká zmatek, čehož dokladem je i to, že i na tomto portálu se můžeme dočíst, že správa je podřazena pod služby¹, což plyne z klasifikace ekonomických činností, ale také, že služby² jsou podřazeny pod správu, což lze dovodit z nejednoznačné formulace občanského zákoníku.

Jazykový problém totiž není pouze s termínem služby, ale i s termínem správa. Zákonodárce pojem správa totiž jednou používá pro veškerou činnost správce (zahrnující i služby²), a jindy pouze pro činnost správce nezahrnující služby².