Základním důvodem pro přesné rozlišování služeb je to, že služby spojené s užíváním bytů se řídí speciálním zákonem č. 67/2013 Sb.. Zákon rámcově stanoví i způsob, obsah a termíny vyúčtování a vypořádání plateb za služby, včetně finančních sankcí při nedodržení lhůt.

Není tedy možné patlat dohromady náklady na správu a náklady na služby, a to ani když v domě není ani jeden byt užívaný nájemcem.

Pokud jde o daňové předpisy, vlastník bytu hradí zálohy a konečné úhrady za služby – to je u něj daňově účinný výdaj/náklad. To, co obdrží od nájemce, je z daňového hlediska jeho přjem/výnos z pronájmu. Platí ovšem časové rozlišení: vlastník hradí vždy za celé zúčtovací období, kdežto nájemce hradí jindy a pouze za dobu, kdy měl byt pronajatý. Navíc částky účtované nájemci nemusí mít nic společného se skutečnými náklady na poskytování služeb vlastníkovi jednotky; tak tomu bude v případě, kdy pronajímatel s nájemcem sjednal úhradu služeb pevnou paušální částkou (§ 9 zákona č. 67/2013 Sb. o službách).

Justitianus