26 Cdo 1746/2018 k § 1209 NOZ

Soud: Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí: 02/12/2019

Spisová značka: 26 Cdo 1746/2018

ECLI: ECLI:CZ:NS:201­9:26.CDO.1746­.2018.1

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Společenství vlastníků jednotek

Vlastnictví bytů

Dotčené předpisy: § 1209 odst. 1 o. z.

Kategorie rozhodnutí: E

26 Cdo 1746/2018–330

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci navrhovatele I. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, za účasti Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, o zrušení rozhodnutí shromáždění vlastníků, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 38 Cm 152/2014, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2017, č. j. 8 Cmo 102/2017–309,
t a k t o :

1. Dovolání se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků XY (dále jen „Společenství“), přijatých na schůzi dne 30. 6. 2014 k bodům 1, 4 a 7 programu jednání, jimiž bylo schváleno, že do budoucna bude vyhotoven pouze jeden originál zápisu z jednání shromáždění Společenství (usnesení k bodu 1 programu shromáždění), že bude odstraněna nepovolená stavba opěrné stěny anglického dvorku a terén pozemku zahrady bude uveden do původního stavu (usnesení k bodu 4 programu shromáždění), a že L. Š. jako pověřený vlastník poskytl Společenství z vlastních prostředků půjčku, ze které budou hrazeny nezbytné průzkumy, rozkrývání, likvidace odpadu a opravy (usnesení k bodu 7 programu shromáždění).

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 2. 2017, č. j. 38 Cm 152/2014–281, výrokemI. „žalobu“ zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 11. 2017, č. j. 8 Cmo 102/2017–309, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že není dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni konání shromáždění – dále jen „o. z.“, pro to, aby napadená usnesení shromáždění Společenství přezkoumal soud. Poukázal zejména na to, že žalobce neprokázal ani přes výzvu soudu, že se jednalo o záležitosti, které by přímo zasahovaly do samotného právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

Dovolání žalobce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť v něm zpochybněný výklad pojmu „důležitý důvod“ a otázku aplikace ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Při rozhodování podle citovaného ustanovení jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, institut upravený v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Právo obrátit se na soud s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním vlastníků musí proto podléhat rovněž věcnému omezení nastavenému v § 1209 odst. 1 o. z.

Judikatura dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, a ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1053/2017) je ustálena v názoru, že při výkladu slovního spojení „důležitý důvod“, užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., lze vyjít z definice pojmu „důležitá záležitost“, k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a dovodit, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014, ústavní stížnost proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1746/14). Nelze opomenout, že práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 51/2000). Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., neboť napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do samotného právního postavení žalobce jakožto vlastníka jednotky (přičemž námitky, že došlo ke znehodnocení investice, vzniku škody, nebo že došlo k uzavření půjčky s jedním z členů společenství vlastníků, neobstojí) výše uvedené judikatuře odpovídá.

Pro úplnost lze dodat, že námitkami, že odvolací soud řízení zatížil vadami, když měl účastníku řízení odepřít možnost vyjádřit se ke všem důkazům, čímž porušil zásadu ústnosti občanského soudního řízení a právo na spravedlivý proces, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Navíc lze konstatovat, že z obsahu spisu takové vady nebyly zjištěny.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán rozsudek „v plném rozsahu“, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 2. 2019

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu