Možná roli hraje to, že v Česku má řidičký průkaz přes 6 mil. řidičů, takže naprostá většina dospělých prošla příslušnou výukou a výcvikem a mají praxi a tak mohou s pravidly seznámit i své děti. Účastníky silničního provozu jsou pak prakticky všichni. Sama si pamatuji, jak jsem „studovala“ autoškolu se svými rodiči ve svých asi osmi letech. Dopravní výchova se učí ve školách, a možná už v mateřské škole, to si už nepamatuji, a žákyně a žáky to zajímá a baví, chodí rádi na dopravní hřiště, na besedy s dopravními policisty, učí se první pomoc. Výklad pravidel většinou nečiní potíže, a co může být podstatné, řidičský průkaz mají i VIP (president republiky, Karel Gott atd. atd.).

Možná roli hraje dopravní policie (tj. stát), která sice ne příliš často a ne příliš důsledně, ale přece jenom dodržování pravidel silničního provozu hlídá.

Výraznější výchovu či osvětu v oblasti (bytového) spoluvlastnictví jsem naproti tomu nezaznamenala, informace sice jsou, ale musí se obtížně hledat, což zdaleka ne každý dokáže a jejich hodnota je navíc v mnoha případech pochybná, přitom v bytovém spoluvlastnictví v Česku bydlí přes 3 mil. lidí. Bohužel politici, tzv. ovlivňovači („opinion makers“) ani ostatní VIP v bytovém spoluvlastnictví nebydlí. Státu (soudům, policii, stavebním úřadům ad.) je to zjevně jedno.