„konečných platbách, které nejsou nikde upraveny a pod kterými si představuje každý něco jiného“

Konečné platby běžné hradím několikrát za den, třeba: Za rohlíky k snídani, jízdenku, benzin, noviny, pracovní potřeby, oběd, kadeřníka, fitcentrum, večeři, kino. Občas za pojištění, nájemné, mytí auta. Nemám pocit, že by si v uvedených případech každý představoval něco jiného. Problém je pouze v SVJ, přesněji v požadavku na platby do černé díry.