SVJ má dva druhy pohledávek z plateb od vlastníků a to z předpisu záloh a nedoplatku z vyúčtování. Příspěvek jsem psal za předpokladu že dluh 13000 je dluhem na zálohách. Dluhy z předpisu záloh: „zálohová faktura např. na časopis, který jste si neobjednal, můžete ji směle zahodit a zapomenout na ni.“ – ale jen proto, že ten doklad není nositelem změny (nic nepřibylo, nic neubylo) ekonomické veličiny aktiv nebo pasiv účetní jednotky SVJ, je jen požadavkem poskytnutí zálohy v celkové výši dodávky. Předpisem účtovaná záloha je totéž jako zaúčtovaná „proforma faktura“ na celou dodávku. To že právní předpis předepisuje povinnost uhradit během zúčtovacího období (do vyúčtování) ještě ekonomickou hodnotu nevytváří, stejně tak jako Váš požadavek „uhraďte předem dodávku“ žádnou pohledávku pro SVJ nevytváří. Pohledávka vzniká pokud plnění bylo před požadavkem poskytnuto. Imaginární pohledávka „mám dostat zálohu“ navyšuje aktiva SVJ při kompenzaci navýšením pasiv stejným imaginárním závazkem „mám vrátit zálohu“. Takto zobrazený stav pak neodpovídá principu „věrného zobrazení“ ekonomiky SVJ. Je tolerovatelný tento pohled akceptovat během trvání zúčtovacího období ale po uzavření zúčtovacího období vyúčtováním by neměla zůstat žádná nevyrovnaná pohledávka zálohy (zahrnuty do vyúčtování). Případná úhrada dluhu zálohy po vyúčtování vytváří finanční příjem bez právního nároku a měl by být vrácen plátci. Uzavření zúčtovacího období by měl očistit pohled SVJ od imaginárních veličin neexistujících pohledávek a závazků. Výsledek vyúčtování by měl zobrazit skutečný stav pohledávek a závazků (nedoplatků a přeplatků) který je třeba vypořádat finančně (nebo ekvivalentní hodnotou).
Příklad (nepřehledný): 

1. Předpis zálohy 311/324 200,–
2. Úhrada předpisu zálohy 221/311 150,–
3. Skutečné náklady 315/… 300,–
4. KZ účtu: 311 – 200 – 150 = 50,– (dluh na zálohách)
5. KZ účtu: 221 – 150 =150,–
6. KZ účtu: 324 – 200=200,–
7. KZ účtu: 315 – 300=300,–
8. Nulování (storno předpisu zálohy) do výše dluhu na zálohách: 311/324 – 50,–
9. KZ účtu: 311 – 200 – 150 – 50= 0,– (nulování dluhu na zálohách)
10. KZ účtu: 324 – 200 –50 =150,–
11. Vyúčtování: SN 300/uhrazené zálohy 150 KZ=150,– nedoplatek (pohledávka SVJ) nebo
12. Vyúčtování: SN 300/předepsané zálohy – dluhy na zálohách KZ=150,– nedoplatek (pohledávka SVJ)
13. Po zaplacení nedoplatku 150,– KZ účtu: 221 – 150+150 =300,– jako SN.

Vyšlo to, a jde o to zda principu „věrného zobrazení“ odpovídá „vidění“ dluhů ze záloh po vyúčtování nebo „nevidění“ (když nejde vymáhat a když je zaplacen platbu je třeba vrátit).
Na vysvětlení, vyúčtování lze zpracovat účetně i neúčetně. Pokud zpracujete účetně pak přenosem dluhu na zálohách do vyúčtování zůstatek 311 se vynuluje, a navíc účtovací předpis přenosu je stejný jako účtovací předpis uvedeného storna v bodě 8. Pokud vyúčtování provedete neúčetně účet 311 (pohledávky dluhů na zálohách) zůstává nevynulovaný i po vyúčtování. To může mít následující dopad.
Je to vlastně příklad toho, že nevyrovnaná pohledávka na zálohách a dluh na zálohách má rozdílné významy a hodnoty. Před vyúčtováním nevyrovnaná pohledávka na zálohách a dluh na zálohách má stejné významy a hodnoty. Po neúčetním vyúčtování nevyrovnaná pohledávka na zálohách zahrnuta do vyúčtování zůstává, ale dluh na zálohách je nulová (nevymahatelná pohledávka). Nerozlišení významu má za následek, že nevyrovnaná pohledávka se uvede jako „dluh“ do potvrzení o bezdlužnosti nabyvateli v důsledku toho nabyvatel dle uvedeného příkladu uhradí o 50,– víc než by bylo potřeba. Nebo účetní časem bude mít názor nevyrovnanost účtu 311 „odepsat“ v důsledku toho všichni dohromady dle uvedeného příkladu uhradí o 50,– víc než by bylo potřeba. „Špatně“ to není, jen se vybere o 50,– víc než by bylo potřeba.