Společný zástupce manželů
V příspěvku
http://www.portalsvj.cz/…upce-manzelu
se mj. uvádí:
„Vzájemné zastupování manželů je upraveno ve speciálním ustanovení § 696 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných zàležitostech. Určení společného zástupce vůči SVJ je právě takovou běžnou záležitostí.“
Podle mého názoru je ustanovení § 696 obecné ustanovení, které je doplněno speciálním ustanovením § 1185/2. Přičemž ustanovení § 1185/2 je kogentní.
Co k tomu uvádí literatura?
Také uvádí, že § 1185/2 je speciální (má přednost) před obecným § 696. Dále uvádí, že § 1185/2 je kogentní a nelze se od něho odchýlit. Např.:
Novotný, Horák, Holejšovský, Oehm na str. 99
Kabelková, Schödelbauerová na str. 154
Pražák na str. 85
Sýkorová na str. 110
Jiný názor než uvádí literatura napsaný právníkem jsem ještě nečetl.
Ponechávám na laskavém čtenáři, jakým výkladem se bude řídit.
Hezký den!
P.S.
Zastupování manželů v § 1185/2 by se mělo z NOZ vypustit, zatím však platí.
Zastupování manželů mělo být vypuštěno v původním návrhu novely z 27.4.2018, někdo tam ale manžele vrátil a do LRV šla varianta s opětovným zmocněním manželů viz varianta z 16.10.2018 https://apps.odok.cz/veklep-detail…
Nebo to opět zaznamenalo vývoj a manželé při besedách v LRV opět vypadli?
Pane Pavle,
domníváte se bez důvodu, že ustanovení § 1185 odst. 2 je kogentní. Neuvádíte však k Vašemu překvapivému názoru žádný právní argument.
Ustanovení § 1185 odst. 2 NOZ je bezpochyby dispozitivním ustanovením, jehož platnost může být kdykoliv překonána dohodou dotčených osob.
Jestliže tedy stanovy SVJ obsahují ustanovení, že kterýkoliv z manželů může uplatňovat práva vlastníka jednotky vůči osobě odpovědné za správu domu přímo (bez zmocnění společného zástupce), pak toto bezpochyby platí. Stanovy jsou smlouvou sui generis. Zavazují jak vlastníky jednotek, tak i SVJ – právnickou osobu. Dispozitivní ustanovení § 1185 se v tomto případě nepoužije.
Zdůvodnění
Podle §1 odst. 2 NOZ platí základní zásada soukromého práva: ”Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti."
- Porušuje snad aplikace práva manželů podle § 696 dobré mravy? Nikoliv, pouze se použije existující platná právní úprava. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
- Porušuje snad aplikace práva manželů podle § 696 veřejný pořádek? Nikoliv, jde o oblast práva soukromého, nikoliv práva veřejného. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
- Porušuje snad aplikace práva na vzájemné zastupování manželů podle § 696 jejich postavení? Nikoliv; zůstávají v postavení vlastníka jednotky, v postavení odběratele služeb i v postavení společného člena SVJ. Skutečnost, že kterýkoliv z manželů je oprávněn zastoupit druhého manžela v běžných záležitostech vůči SVJ, nic nemění na jejich postavení. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
- Porušuje snad aplikace práva manželů podle § 696 právo na ochranu osobnosti? Samozřejmě že nikoliv. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
Probral jsem postupně všechny výjimky, výslovně zmíněné v § 1 NOZ. Žádná z nich se neuplatní. Ustanovení § 1185 je dispozitivní.
Pro jistotu ještě vyjdu z důvodové zprávy k ustanovení § 1 odst. 2 NOZ, která může být použita pro zjištění úmyslu zákonodárce. Důvodová zpráva uvádí: ”Druhý odstavec navrženého ustanovení vymezuje kritérium pro odlišení ustanovení, která nebrání, aby si osoby uspořádaly soukromá práva a povinnosti odchylně od zákonné úpravy (dispozitivní právní normy) od ustanovení donucující povahy (kogentní právní normy), od nichž se odchýlit nelze. Důraz se klade na dispozitivitu ustanovení soukromého práva jako na zásadu, zatímco kogentní ustanovení jsou výjimečná. (…) Tam, kde není výslovný zákonný zákaz, je ujednání odchylky od zákona přípustné, ledaže se tím poruší dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Zákonný zákaz je formulován buď výslovně slovy „zakazuje se“, nebo výslovným stanovením důsledku odklonu od kogentního ustanovení poukazem na neplatnost ujednání nebo stanovením, že se k závadnému ujednání nepřihlíží."
- Je snad v § 1185 formulován výslovný zákaz jednat přímo, bez společného zástupce? Nikoliv. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
- Obsahuje snad § 1185 výslovný důsledek odklonu od kogentního ustanovení? Tedy např. neplatnost takového jednání? Nikoliv, neobsahuje. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
- Stanoví snad § 1185 výslovně, že k jednání jednoho z manželů SVJ ex lege nepřihlíží? Nikoliv, nestanoví. Naopak podle NOZ platí, že ustanovením zástupce není dotčeno právo zastoupeného jednat přímo. Proto je ustanovení § 1185 dispozitivní.
Závěr:
Ustanovení § 1185 NOZ je bezpochyby dispozitivní. Pane Pavle, pozdravujte
ode mne právníky z Vašeho telefonního seznamu. Nesmíte jim vše věřit,
vždyť ti “experti” opisují jeden od druhého a nejsou ani schopni
odlišit dispozitivní ustanovení od kogentního.
Justitianus
§ 978
Od ustanovení této části se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon.
Pakliže mají být stanovy smlouva sui generis a manželé jsou dvě strany a SVJ je vůči nim třetí strana, pak se odchýlit nelze, protože zákon to výslovně nepřipouští.
Pane TN, jen na okraj upozorním na Vaši drobnou logickou chybu.
Směšujete totiž dohromady jednání při určení společného zástupce manželů např. postupem podle § 696 NOZ (právní norma A) s následným jednáním jejich společného zástupce vůči SVJ (právní norma B).
To první se samozřejmě řídí podle obecných pravidel pro zastupování a případně podle speciálních pravidel pro vzájemné zastupování manželů v běžných záležitostech (§ 696 NOZ). Pouze to druhé se řídí podle § 1185 odst. 2. To platí pokud aplikaci tohoto dispozitivního ustanovení SVJ neodmítlo ve svých stanovách.
Jak A, tak B jsou dvě odlišné právní normy, které mají odlišný obsah, uskutečňují se v odlišné době, dopadají na odlišný okruh osob, mají za následek vznik odlišných práv a povinností, a posuzují se samozřejmě podle odlišných ustanovení zákona.
Justitianus
Pane TN, co jste napsal pouze potvrzuje to, co jsem už uvedl: že od znění § 1185 odst. 2 se lze odchýlit, a to smlouvou/dohodou dotčených osob.
Zákon výslovně připouští odchylku nejen v § 1 odst. 2, ale i v ustanovení § 978 NOZ (děkuji za připomenutí). Jde tedy v případě § 1185 odst. 2 jednoznačně o dispozitivní ustanovení. Nikoliv o kogentní ustanovení, jak zde bez odůvodnění tvrdil pan Pavel.
Zákonodárce pouze stanoví to omezení, že (povoleným) odchýlením od zákonné úpravy jsou vázáni pouze účastníci právního vztahu navzájem mezi sebou. Nebude to však mít právní účinky navenek vůči třetím osobám. Třetí osoba může vždy namítnout, že ustanovení stanov kteréhosi SVJ pro ni nejsou závazná, a basta.
Je třeba, abyste porozuměl pojmu „ujednání s účinky vůči třetím osobám“. Třetí osobou se podle ustálených výkladových pravidel míní ta osoba, která není účastníkem posuzovaného právního vztahu. Takže ujednají-li si vlastníci jednotek s SVJ odchylku od zákona ve stanovách SVJ, pak nikdo z nich není „třetí osobou“. Jak SVJ, tak členové SVJ jsou stanovami vázáni, neboť stanovy jsou vůči nim všem smlouvou sui generis.
Třetí osobou (na kterou obsah stanov nedopadá) budou osoby, kteté nejsou vlastníky jednotek v domě s proto nejsou ani členy SVJ, například: smluvní správce, externí rozúčtovatel služeb, katastrální úřad, Franta Vonásek z Podivína, Zoologická zahrada Dvůr Králové, úklidová firma pana Čistila, Stavební úřad, cirkus Humberto, senátor Valenta, advokátka zastupující SVJ, a další třetí osoby.
Ostatně ze samotného textu § 1185 odst. 2 je zjevné, že určení společného zástupce by se týkalo pouze uplatnění práv plurálního vlastníka jednotky vůči SVJ. Do těchto vnitřních vztahů pochopitelně nevstupují žádné třetí osoby. Nikdy jsem netvrdil něco jiného.
Justitianus
Já to chápu jinak:
- manžel a manželka jsou prvními osobami (resp. mezi sebou vzájemně první a druhá osoba) X společenství vlastníků vůči oběma společně je třetí osobou
- členové SVJ, tj. včetně manželů jsou prvními osobami X společenství vlastníků je druhou osobou X teplárna, řemeslník, advokát, účetní firma, nájemce, podnájemce, kolemjdoucí… jsou osobami třetími
Proto tvrdím, že jsou sporné různé domovní řády, které těžko mohou zavazovat nájemce, podnájemce, návštěvy a kolemjdoucí, kteří nejsou účastníky stanov (natož nějakého domovního řádu), byť zde máme poněkud nejasné speciální ust. § 1176 „povinnost vlastníka zajistit dodržování pravidel pro užívání společných částí osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu“.
Různá SBD dávají do stanov jimi kolonizovaných SVJ nesmyslná ustanovení, která jsou často nicotná, nebo přinejmenším bláznivá. Třetí osoby (nájemci, podnájemci, návštěvy a kolemjdoucí) jimi težko mohou být vázani, byť vlastník má zákonnou povinnost jejich dodržování zajistit (asi též vynutit) třetími osobami.
Poslední komentáře