Co se týká námitky navrhovatele, že změna stanov nebyla schválena tříčtvrteční většinou hlasů přítomných členů, protože XXX nemohla na základě udělené plné moci udělené jí vlastníkem bytu číslo 6 – YYY, s 12,58 % hlasů hlasovat, neboť stanovy možnost zastoupení na jednání shromáždění SV na základě plné moci neupravují, pak odvolací soud vychází z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ČR, která zastoupení na základě plné moci v takovém případě nepřipouští, a která dosud nebyla změněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010). Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že tato judikatura je použitelná i v poměrech po 1. 1. 2014. Uvedená námitka navrhovatele je tedy důvodná, když lze dovodit, že bez hlasů YYY v rozsahu 12,58 %, za kterou neoprávněně hlasovala na základě plné moci XXX, by nebylo dosaženo potřebné 3/4 většiny hlasů pro přijetí usnesení o schválení nových stanov. V návaznosti na shora uvedené poukazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, kde Nejvyšší soud mj. jiné dovodil, že závěr, podle kterého je případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, zásadně důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, a nikoliv vadou, pro kterou se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato, se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014.