Pane §, děkuji za dotaz.

Tvrdím, že ten článek je právní žumpa. Ptáte se jaké má vady: inu – všechno je tam špatně! Autorka Kateřina Horáková sice cituje a uvádí zdroje, nerozumí však tomu, co cituje. A vyvozuje z těch textů nesmyslné a nesprávné závěry. Právnímu laikovi se ovšem ty její bláboly mohou jevit jako „řádně podložené“.

Kateřina Horáková bez důvodu (a bez jakýchkoliv „uvedených zdrojů“ tvrdí (cituji):

• „Pokud jsou však rozvody tepla vzájemně propojené, jedná se o jedinou tepelnou soustavu, která slouží k užívání všem vlastníkům jednotek. Rozvody tepla včetně radiátorů budou v těchto případech vždy společnou částí domu.“

Právní skutečnost je však zcela jiná.

Kateřina totiž nerozumí pojmům v českém jazyce. Cituje § 2 písm. g zákona č. 72/1994 Sb.: „společnými částmi domu [jsou] části určené pro společné užívání, zejména … rozvody tepla …“). Z toho nesprávně dovozuje, že společné jsou prý i radiátory.

Kateřina ovšem neví, že „systém ústředního vytápění se skládá z tepelného zdroje (kotle), z rozvodu a z tepelných výměníků čili radiátorů v jednotlivých místnostech.“ (zdroj: Wikipedie). Rozvody tepla jsou něco jiného nežli radiátory. Totéž najdete v odborných publikacích, v technických normách i ve vysokoškolských učebnicích, namátkou Ing. Roman Vavřička, Ph.D.: Teplovodní otopné soustavy, ČVUT v Praze.

V domech podle zákona č. 72/1994 Sb. platí, že radiátory v bytech mohly být – a často byly – uvedeny v prohlášení vlastníka budovy jako vlastnictví vlastníka jednotky, stejně jako např. okna v bytech. Nejde o žádnou chybu prohlášení! Je-li tomu v konkrétním domě tak, pak neexistovala (a ani za současné právní úpravy neexistuje) povinnost měnit prohlášení, jak se nesprávně snaží tvrdit Kateřina.

Rozhodující je pouze vůle původního vlastníka budovy, který svým prohlášením určil které části jsou společné a které jsou součástí či věcným příslušenstvím jednotek ve vlastnictví vlastníků těchto jednotek. Do toho nějaká Kateřina nemá právo dodatečně kafrat!

Pokud jde o právní úpravu bytového spoluvlastnictví podle zákona č. 89/2012 Sb., i zde je Kateřina totálně mimo. Netuší dokonce ani to, že NV 366/2013 Sb. nedopadá na jednotky(1994) – na ty se i nadále použije právní úprava zákona č. 72/1994 Sb.. Je to výslovně uvedeno v § 3063 zákona č. 89/2012 Sb..

Další zásadní chyba Kateřiny: Cituje sice nařízení vlády č. 366/2013 Sb., avšak nepochopila, že cokoliv je zde uvedeno o společných částech je dispozitivní – to jest nezávazné pro nikoho. To plyne jednoznačně z § 1222 zákona č. 89/2012 Sb.. Obsahuje-li prohlášení podle zákona č. 89/2012 Sb. něco jiného než NV 366/2013, pak platí obsah prohlášení.

Těžko se vykládá právní norma (§ 1222), když Kateřina nezná ani základní výkladová pravidla právních předpisů. To je taková právní abeceda, a nechce se mi to zde asi počtvrté vysvětlovat. Doporučuji: přečtěte si něco o zmocňovacích ustanoveních a o právních domněnkách. Vhodnou četbu (a podložené zdůvodnění mého tvrzení) najdete v příspěvku Správa společných částí v nařízení vlády 366/2013 Sb. (Vložil Justitianus, 4. Srpen 2020 – 2:26).

Justitianus

Poznámka:
Věřím, že Kateřina Horáková ty pitomosti pouze opsala. Bezmyšlenkovitě. Opisují jedni od druhých, všichni ryjí dokola ve stejném špinavém právním bahně, bez vlastní mozkové činnosti. A další blbečci pak tyto nesmysly opisují a citují. Jistý lake to před časem označoval „prasečí právo“.