Podotýkám, že rady ve smyslu vymámit cokoli, co by splňovalo představy na vyúčtování přijatých záloh od SVJ začíná a končí na charakteristice a chápání pojmu, co vlastně na správu skládáte. Občanský zákoník toto charakterizuje tak neurčitě, že vlastně řada SVJ přejala do stanov bludy, že příspěvky se na správu skládají formou záloh a tudíž se jedná o zálohové příspěvky. Taková formulace naprosto neurčitě zavádí pojem podobný jako kruhový čtverec, či jiný neurčitý nesmysl. Příspěvky jsou příspěvky a krom jiného se nevyúčtovávají. Zálohy jsou zálohami, které krom jiného je nutno ke konci zúčtovacího období vyúčtovat. Jakou formu takové vyúčtování má mít, to nikde nenaleznete, logické by mělo být, že budou vyúčtovány na každého jednotlivého vlastníka jednotky. Pokud žádné vyúčtování od SVJ neobdržíte, teoreticky by vám vznikl nárok na vrácení všech poskytnutých a nevyúčtovaných záloh, což je ale pouhou útěchou v rovině teorie. Donutit SVJ přijaté zálohy vyúčtovat není možné ani cestou soudu, protože mám vyzkoušeno, že jsem do doby jejich vyúčtování odmítl hradit další zálohy, což samozřejmě se obrací proti vlastníkovi, který je nakonec zaplatí i s příslušenstvím. Skládat tyto finanční prostředky do soudní úschovy nebylo akceptováno soudem, který pro takový důvod neshledal oporu, tudíž nabíhají úroky z prodlení a judikatura doposud nefandí vzájemné podmíněnosti vyúčtování záloh a jejich dalším skládáním. Kde není souvislost, tam nastupuje nutnost platit nadále a čekat, až se bude soud obtěžovat rozhodnout, zda nevyúčtované zálohy na správu jsou třeba důležitou záležitostí, se kterou je vlastník jednotky oprávněn obtěžovat soud, či zda vlastník bude aktivně legitimován, aby se vůbec soud tímto problémem zabýval. No a pokud se zabývat bude chtít, tak SVJ doloží, že vlastník je žaluje proto, že nesouhlasí s předpisem plateb na správu, protože nedostal vyúčtování, ovšem bez problému na tento účel platí, tudíž vlastně uznal to, proti čemu původně brojil. Že povinnost zálohy na správu vyúčtovat si některá SVJ nedaly ani do stanov, to nemusí být žádný div. Ovšem ani kdyby ve stanovách taková povinnost byla, tak se v podstatě nic neděje, neboť přesvědčit soud k tomu, aby vzhledem k takové banálnosti jako je porušení stanov, rozhodl o vrácení nevyúčtovaných záloh jejich plátci, to je pouhá iluze. Naprostý paskvil pak představuje v podmínkách SVJ to, kdy se rozhodne předepisovat příspěvky tzv. na vlastní správu v jiném poměru, než podle spoluvlastnických podílů. Respektive do stanov instalují ustanovení o povinnosti skládat takový příspěvek ve výši stejné na každou jednotku. Obvykle bez souhlasu všech vlastníků jednotek, kterých se dotýká taková změna podílu platby na uvedený účel. Pokud k tomu zmíním, že SVJ zavedlo do stanov platbu na správu formou platby do několika fondů, pro které nestanovilo naprosto žádná pravidla, pak jsme tam, kam jsme se nechtěli dostat.

V pohledu na to v jakém postavení se vlastník jednotky u soudu nachází ve srovnání se SVJ jako právnickou osobou mám vyzkoušeno, jak takové jednání může dopadnout. Právníci obou zastoupených stran odvedou perfektní práci, ale nakonec je v podstatě blbcem jednotlivec, který si dovolil chtít po SVJ činnost, která by se nepříčila stanovám a zákonům. Jelikož občanský zákoník vnesl dostatečný chaos do praxe, kterou se za dobu platnosti již zrušeného zákona o vlastnictví bytů, snažila judikatura narovnávat a objasňovat po dobu 20 let, soudy jsou dnes víc jako doposud sázkou do loterie. Judikatura k novým záležitostem v podstatě není a pokud člověk bude chtít od soudu, aby tento nový občanský zákoník objasňoval v praktických souvislostech, pak snad je lépe takové legrácky nepodnikat, pokud nejsme finančně tzv. za vodou.

Zdeněk II