Něco málo k nepřípustnosti retroaktivního výkladu při absenci přechodných ustanovení. Ale soudci nedbají :-(.

„Z předložené úvahy vyplývá, že v případě střetu staré a nové modifikované právní úpravy dopadající na shodné skutkové situace by mlčení intertemporálních ustanovení mělo vždy a bezvýhradně orgány aplikující právo vést, mají-li být respektovány kautely právního státu, k závěru o nepřípustnosti retroaktivního výkladu, a to i (za splnění určitých podmínek) ve smyslu nepravé zpětné působnosti, jakož i v této souvislosti k odmítnutí zásahu do nabytých práv (do „legitimního očekávání“ implikovaného ústavně zaručené ochraně majetkových práv). Těmito postuláty jsou tudíž ve vztahu k intertemporálnímu působení dány meze interpretačního a argumentačního prostoru, jež jsou v rámci nezávislého soudního rozhodování a stejně tak případně správního rozhodování determinovány rovněž požadavkem vyloučení libovůle, imperativem zákonem a ústavními předpisy stanoveného postupu a konečně i zásadou in dubio mitius.“

Aby mě někdo nenařkl, že něco vytrhávám z kontextu. Celou úvahu najdete v disertační práci JUDr. Libora Hanuše, Ph.D. zde:

https://is.muni.cz/…ni_prace.pdf

Nebo v Právní rozhledy č. 14/2005, s. 519 – 523

Magda