Občanský zákoník 1964 definoval v § 34 právní úkon takto Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Nový občanský zákoník opustil pojem právní úkon a používá pojem právní jednání – § 545 Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.. Právní jednání vyvolává právní následky a právním následkem je vznik, změna nebo zánik práv/povinností.

Pojem právní úkon a právní jednání nejsou ekvivalentní, ale lze je při výkladu právních předpisů zaměňovat. S tímto ostatně souhlasí Dvořák, Švestka, Zuklínová a kolektiv – Občanské právo hmotné. Díl první: Obecná část. 2013, Wolters Kluwer, str. 156 Právní předpisy (počínaje u nás obč. zák. 141/1950 Sb. až do 31.12.2013) používaly pro právní jednání pojem právní úkon. Pojmy „právní jednání“ a „právní úkon“ sice nelze ztotožnit, ale svou podstatou jsou si velmi blízké, takže při práci s právními předpisy a v aplikační praxi je lze zásadně zaměňovat. Drobný rozdíl je jistě v tom, že zatímco se říkalo, že osoba činí úkon, podle občanského zákoníku z roku 2012 osoba právně jedná..

Judikát Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3399/2010 tedy je platný i za účinnosti NOZ a tedy platí, že zastupování na základě plné moci na shromáždění SVJ je možné pouze, pokud to zakotvují stanovy.