Bydlel jsem v krásném tichém místě. Připravoval jsem si domek od rodičů na stáří, dal do něj vše, co jsem měl. Jistý sedlák prodal kus pole. Lidé z měst si zde postavili domy. Během pár let je zde asi 8 nevychovaných psů, štěkajících na vše, co se pohne. Nepomůže policie, nepomůže dát podnět na hygienu, nepomůže nic. Sdělení, že psí štěkot je přirozený projev mně opravdu od 2 do 3 ráno nebo kdykoliv jindy mezi 22 – 6 hodinou ranní nezajímá. Bezohledný chatař si pořídil čokla, který nehlídá, jen řve. Kdykoliv se mu zamane. Na kočky, srny, zajíce… na všechno. Neřízený budík denní i noční. Není na ty psomily žádný metr. Jediná rada – jít k soudu, kde je asi 10 procentní naděje na úspěch. Nějaké paragrafy jsou pro smích. Několik psomilů si prokáže, že jim štěkot nevadí. Ale co my, co se chystáme na odpočinek a bezohledné individua nás zbavují klidu a vysněného pobytu ve svém ve stáří? Nepomůže vůbec nic…A když se ještě začtu do rubriky konšelů, kteří chtějí budovat psí hřbitovy, mám hodně sprosté myšlenky. Nabízí se mi jediná cesta. Odstěhovat se z místa, které jsem si téměř celý život připravoval na stáří. Začít vše budovat od počátku…Věřte, nepomůže nic a nikdo. A ještě na závěr, byla to snad Francie, kde za štěkot psů začali udělovat pokuty. Fandím této obci a doufám, že jednou někdo příjde na to, že KDYŽ JE NEVYCHOVANÝ PSOMIL, NEMŮŽE BÝT VYCHOVANÝ ANI JEHO, OSTATNÍMI NENÁVIDĚNÝ, „PSÍ MILÁČEK“. I