Jednoduchá kontrola rozúčtování uživateli bytů Podle metodického pokynu MMR k zákonu č. 67/2013 Sb. a vyhlášce č. 269/2015 Sb. musí, kromě jiného, každé rozúčtování obsahovat náklady na vytápění bytu (Kč/m2) a náklady na vytápění domu (Kč/m2). Když pro kontrolu vydělíme náklady svého bytu Kč/m2 celkovými náklady domu Kč/m2 a vynásobíme 100, výsledkem jsou více, či méně porovnatelné procentuální náklady na vytápění jednotkové plochy. Jednoduše tak zjistíme, jak se naše úhrada liší od průměrné úhrady domu. Z níže uvedené tabulky si pak můžeme zkontrolovat, zda vypočtená úhrada za vytápění je reálně dosažitelná. Porovnání odchylek od průměrné hodnoty úhrady Od roku 2015 je podle vyhlášky č.269/2013 Sb. stanovena možná odchylka od průměrné hodnoty –20% až +100%. Při průměrné venkovní teplotě +5°C to představuje nesmyslný rozsah teplot bytů 18°C až 36°C. Tomu odpovídá i stejně nesmyslné rozúčtování v důsledku nepřiměřeně rozdílných náměrů indikátorů, instalovaných podle normy ČSN EN 834 na otopných tělesech. Tyto indikátory vykazují procentuální rozsah náměrů nula, až několik set.

Řádek Podíl úhrady bytu a domu % Náměr bytu
% Příklad úhrady za vytápění bytu
Kč Odpovídá teplotě
°C
1 80 0 – 70 8400 18
2 80 – 100 0 – 70 8400 – 10500 18 – 21
3 100 – 120 70 – 140 10500 – 14700 21 – 24
4 120 – 140 140 – 180 12600 – 14700 24 – 27
5 140 – 160 180 – 220 14700 –16800 27 – 30
6 160 – 180 220 – 260 16800 –18900 30 – 33
7 180 – 200 260 – 320 18900 –21000 33 – 36

Tab.1 Porovnání úhrady za vytápění bytu s úhradou za vytápění domu Řádek 1 představuje skupinu bytů s minimálním indikovaným náměrem, ale spotřebou podle vyhláškou předepsané dolní meze úhrady –20% od průměrné úhrady. Jedná se o případy, kdy teplo je bezplatně získáváno prostupem z okolních bytů. Řádky 2 a 3 odpovídají reálně existujícím úhradám, kde jsou jednotlivé místnosti prostřednictvím termostatických ventilů provozovány v rozsahu teplot 18°C–24°C. Jestliže úhrada za vytápění odpovídá řádku 4, je nedůvěryhodná a měla by být konfrontována s náměrem a úhradou okolních bytů. Uživatel bytu s takovouto úhradou se bohužel zpravidla setká se strohým konstatováním, že směrnice GDPR o utajování osobních dat takovou informaci nepřipouští. Pokud by v okolí nebyly byty s nízkými náměry, zřejmě se uživatel bytu nechová příliš ekonomicky. Hodnoty úhrady v řádcích 5, 6, 7 lze bez obsáhlejšího technického zdůvodnění považovat za chybné, neboť maximální výkon otopného tělesa k průměrnému výkonu otopného tělesa je při ekvitermní regulaci teploty vytápěcí soustavy cca 120%. I v tomto případě je odpověď na případnou reklamaci rychlá a jednoduchá. Úhrada nedosáhla horní meze tj. 200% průměrné úhrady, tudíž je správná. Opět hodnota používaná jako náhrada za chybnou indikaci tepla v důsledku neindikovaných prostupů tepla mezi byty. Na rozdíl od dolní meze úhrady není horní mez fyzikálně zdůvodnitelná. Obviňování kuřáků, chovatelů domácích mazlíčků, starých nebo nemocných uživatelů bytů z nepřiměřeného větrání, nebo přetápění, je s ohledem na existující „nedotápění“ okolních bytů, z fyzikálního hlediska nehorázným pokusem o zdůvodnění chybné metody poměrového měření a rozúčtování. Cílem tohoto článku není najít mezi zúčastněnými jednotlivci, skupinami, vlastníky domů a bytů, správci bytového fondu, bytovými družstvy, dodavateli tepla a rozúčtovatelskými organizacemi, skutečné viníky postižené části uživatelů bytů s rozúčtováním, ale upozornit na příčinu chyb v rozúčtování. Postiženou, přesněji řečeno okrádanou částí uživatelů bytů jsou uživatelé bytů v řádcích 5, 6, 7.
Uvedeným jednoduchým porovnáním skutečné úhrady bytu a průměrné úhrady domu je snadné se dozvědět o „spravedlnosti“ úhrady v případě, že v okolí bytu je uživatel, který bezplatně získává teplo, často označované jako „krádeže tepla“, které lze bohužel pojmenovat jako „legalizované“ krádeže tepla. Se vzrůstajícím zateplováním se problém prostupu tepla mezi byty zvyšuje. Takto formulovaný příspěvek není v podstatě odpovědí na původní dotaz, jehož autor chce vědět, co je možné udělat v případě nedotápění sousedních bytů a bezplatného získávání tepla. Odpověď je velice jednoduchá a používají ji od roku 1990 tisíce vlastníků bytů, domů, družstev a nájemníků. Je uvedena ve vyhlášce č. 237/2014 Sb. §7a, odst.2. V podstatě jde o volbu systému poměrového měření a rozúčtování, který zcela vylučuje „krádeže tepla“, neboť teplo získávané mezi byty prostupem v celém rozsahu měří a účtuje.