Otevřený dopis profesoru Eliášovi
Už bylo těch nesmyslů dost.
Dlouhodobě kritizuji nepodložená tvrzení právnických zombies kteří si pletou stávající SVJ(2000) s právnickými osobami SVJ(2012) podle NOZ. Tato tvrzení jsou v rozporu s Ústavou, jak jsem ukázal: [1]. Jsou však čím dál častější a mají jedno společné: jde vždy o pouhé tupé tvrzení, bez toho, že by se autor pokusil je nějak právně obhájit, bez náznaku jakékoliv vyšší mozkové činnosti. Zkrátka – zombie.
K této skupině právníků se přiklonil i JUDr. Karel Eliáš. Viz: ELIÁŠ, Karel. Některé otázky spojené s vlastnictvím bytů. Právník, 2013, č. 1, s. 48.
U profesora Eliáše je to zvlášť zarážející: jako hlavní autor
nového Občanského zákoníku by snad měl vědět co obsahuje. Namísto toho
(bez pokusu o právně přiléhavé zdůvodnění) tvrdí, že současná SVJ
mají něco společného se SVJ(2012). Nemají, pane profesore. Opravdu ne.
A Vy jako hlavní autor NOZ byste to měl vědět nejlíp.
-----------------------------------------------------------------------------
Pane profesore,
současná SVJ(2000) jsou právnickou osobou upravenou zákonem č. 72/1994 Sb. a tak to i zůstane [2]. Právní povaha ani vnitřní právní poměry těchto osob se po účinnosti NOZ nemění. To plyne z absence výslovného přechodového ustanovení (pro porovnání viz § 3050 až § 3053 NOZ). Jako právnické osoby se budou řídit kogentními obecnými ustanoveními z části § 118 až § 209 NOZ o právnických osobách, nikoliv však speciálními ustanoveními o bytovém vlastnictví. K platnosti opačného tvrzení chybí výslovná právní úprava v zákonu č.89/2012 Sb. [3].
Snad Vám ušlo, že v NOZ jste stvořil v části o bytovém vlastnictví zcela novou, specifickou právnickou osobu. Bude vznikat pouze v domě se zcela jinými jednotkami než jsou ty současné: budou to jednotky(2012), které dnes neexistují, ani nemohou být vloženy do katastru před 1. lednem 2014. Tato právnická osoba bude napřed založena podle NOZ přijetím stanov podle NOZ a pak vznikne postupem podle NOZ. Bude mít jinou, širší právní způsobilost, včetně oprávnění zasahovat do samé podstaty cizího vlastnictví a práva rozhodovat o změně cizího majetku, i o způsobu jeho užívání. Bude mít odlišná pravidla vnitřního rozhodování, i odlišný rozsah práv a povinností mezi členy navzájem. Pro tyto nové právnické osoby SVJ(2012) – a pouze pro ně – se použije NOZ, neboť jsou tímto zákonem upraveny.
Tyto budoucí právnické osoby mají – zjevně omylem – označení
shodné se současnými SVJ(2000) podle zákona č. 72/1994 Sb.. A to je zcela
jiná osoba, která v NOZ podrobně upravena není. Její vnitřní právní
poměry se budou i nadále řídit podle ZoVB a podle stanov. To vše
v souladu s NOZ § 3028 odst. 3 a NOZ § 3030.
• Nebude se v žádném případě řídit částí NOZ o bytovém
vlastnictví.
• Ani nebude mít povinnost upravit v tomto smyslu své stanovy do tří
let.
• Stávajícím SVJ vznikne nanejvýš povinnost řídit se navenek
ustanoveními § 118 až 209 zákona č.89/2012 Sb.. To jsou všeobecná
ustanovení o právnických osobách. Na vnitřní poměry SVJ(2000), ani na
právní vztahy mezi vlastníky jednotek(1994) to však nebude
mít vliv.
Budou zde tedy dva druhy právnických osob, které budou v budoucnu koexistovat vedle sebe. Jedna SVJ vzniklá podle zákona č.72/1994 Sb. do 31.12.2013, a vedle nich nová SVJ(2012) podle zákona č. 89/2012 Sb. od 01.01.2014. Pouhá formální shoda ve slovním označení těchto osob ovšemže neznamená ani shodu obsahovou, ani shodu materiálně právní. Posuzovat skutečnost pouze podle názvu – nikoliv podle obsahu – není nic jiného, než
| … přepjatý formalismus, za použití v podstatě sofistikovaného
odůvodňování zjevné nespravedlnosti (…). [S]oud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu (…). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy. (podle nálezu Ústavního soudu I.ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006) |
K těmto právním principům, pane profesore, patří například zákaz retroaktivity bez výslovné a jednoznačné zákonné úpravy [4]. K tomu uvádím namátkou judikáty Ústavního soudu Pl.ÚS 78/92, IV.ÚS 215/94, Pl.ÚS 21/96, I.ÚS 344/04. Taková výslovná právní úprava [5] pro současná SVJ v NOZ chybí, že?
Pojem, definovaný v určitém právním předpisu, nelze libovolně ztotožňovat s pojmem definovaným jinak v jiném předpisu. Taková berlička je nejen příliš krátká, ona je pouze iluzorní: každá z obou odlišných právnických osob je definována naprosto jednoznačně a určitě, jedna v zákonu č. 72/1994 Sb., druhá v zákonu č. 89/2012 Sb.. Není zde dán žádný prostor pro svévolný výklad či mlhavé splývání pojmů. Navíc je vyloučeno konstituovat neexistující právní povinnost pouhým výkladem, jestliže zákon ji neobsahuje.
Tvrdit, že oba druhy společenství vlastníků jsou totožné a jedno se nějak změné ve druhé, je asi stejně souladné s realitou, jako tvrdit toto:
| „Mňouká to jako kočka, vypadá to jako kočka; takže je to pes
upravený zákonem č. 89/2012 Sb.. Tento pes je povinen do tří let ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona začít štěkat, přestane s chytáním
myší, a naučí se očurávat rohy se zvednutou nohou. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci jej k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud tohoto psa na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí jeho likvidaci.“ |
To je nesmysl, viďte, pane profesore… Kdo by mohl vážně tvrdit, že kočka je pes, že? Kdo?
Opusťme fantazie a vraťme se raději k platnému právu jako východisku pro veškeré další úvahy. Pro jistotu zde na závěr ocituji základní výkladová pravidla. Ten text jistě znáte, postačí jenom se podle něj řídit:
| 89/2012 Sb. § 2 (1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. (2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. |
Děkuji Vám za pozornost.
lake
Poslední komentáře