Měl jsem krátký čas na úvahy o změně, ale přesto se vyjádřím k některým návrhům na rozšíření rozsahu omezení velikosti základní složky nákladů na vytápění. Doufám, že navrhovatelé nezamýšlí současné ustanovení svými návrhy nahradit, ale pouze obohatit. Zajímavé je, že se vyskytují protichůdné názory na řešení téhož problému. Na jedné straně rozšíření ZS dolů na 30% a naopak zvýšení nahoru na 60%.

Pokusil jsem se o názorné vyjádření důsledků navržených změn, abych si ověřil, zda jsou mé námitky vůči nim opodstatněné. Aplikoval jsem návrhy na hodnoty dílků našeho domu a vyjádřil graficky změny výsledných hodnot nákladů. Vzal jsem skutečné hodnoty jedné ze čtyř účetních jednotek domu a dovolil jsem si jeden „smyšlený“ počet dílků, který přesahuje průměr nejvíce. Zdůrazňuji, že jsou to hodnoty dílků, které vznikly až po aplikaci polohových redukcí z náměrů. Jednotlivé obměny velikosti složek nákladů a redukce odchylky by měly názorně napovědět, jak se změna projeví na výsledných hodnotách.

Každý příklad má tři grafy, které vyjadřují hodnoty po změnách ZS nákladů, nebo velikosti limitů.

První příklad: ZS 50, 40 a 70%. Limity ±40. Nejvhodnější poměr složek se jeví 50:50.

Druhý příklad: ZS 50, 40 a 70%. Limity –40 +80. Nejvhodnější poměr složek opět 50:50.

Poslední příklad má ukázat vliv použití zmíněného zvýšení základní složky na 60%. Přihlédneme-li k povinnému limitu odchylky –40% od průměru, zdá se být požadavek logický. Pokud se však zamyslíme více, vybaví se nám, že tato úprava zvyšuje rovnoměrně základní složku dělenou podle plochy všem bytům, nejen „netopícím“, a naopak snižuje spotřební složku, která se dělí úměrně ke spotřebě. Přitom jsou neúměrně nízké náměry z ekonomického hlediska mnohem méně významné, než náměry neúměrně vysoké, které mohou celkový náklad na vytápění značně navýšit.

Příklady s komentářem je možno získat v souboru „Novela-372-poznámky“ na odkazu: http://sdrv.ms/Le0Frm

Závěrem poznamenám, že bych neprotestoval proti rozšíření rozsahu základní složky na 30 až 50% ale nechal bych na SVJ rozhodnutí o vhodné variantě. Rozhodně bych uvítal zvýšení kladného limitu na 80%. Nesouhlasím s tím, že by se měly limity odbourat úplně. Mají totiž svůj opodstatněný význam. Musíme si uvědomit, že vlastní výpočet je pouze malá část procesu zajištění hospodárného vytápění a spravedlivého podílu na jeho nákladech. Celý proces je ovlivněn řadou dalších technických prostředků, jejichž význam správcům SVJ mnohdy uniká a jedinec sám není schopen je ovlivnit. Ty mohou být příčinou trvalého poškozování jednotlivých spotřebitelů, případně skupin spotřebitelů. Proto sám považuji omezení možného poškození spotřebitele za nutné opatření.

Domnívám se, že při stanovení i hodnocení objektivnosti výše limitů se zapomíná na „skrytou“ veličinu, kterou je větrání. Ta má neurčitý vztah k teplotě a tvoří přitom velkou (a nutnou) část nákladů na vytápění. Proto teoretické odvozování vztahu mezi teplotou v bytě a spotřebovaným teplem na základě fyzikálních zákonů asi selhává. Skutečné poměry se pak zdají být v rozporu s přírodními zákony.

K uvedenému neřešitelnému příkladu. Všechny hodnoty nákladů jsou mimo hranice limitů, což je snad v praxi nemožné. Ale výsledky iteračním výpočtem mění náklady při limitech –20/+80 takto: 6000 na 18000, 14000 i 20000 na 13000. Je to přirozené. Všechny byty byly mimo, takže se přesunuly na hranice limitů.

Krátká poznámka k využití iteračního postupu. Je to zřejmě nejjednodušší řešení z několika možných řešení. A dobře řešitelné i v Excelu.

V diskuzi zmiňovaný postup po jednotlivých bytech nemůže končit po průchodu všech bytů, protože dochází k případům, kdy změna bytu způsobí takové navýšení hodnoty jiného bytu nebo bytů, že se dostanou nad limit. Výpočet končí teprve poté, kdy jsou všechny byty v limitu. Počet kroků je proto předem neznámý.

Výpočet můžeme řešit i v tabulkovém procesoru také „jednoduchou rovnicí“, avšak stejně jako u iterace musíme pro zajištění úplnosti výpočtu zopakovat výpočet s výslednými hodnotami prvního kroku alespoň jedním dalším stejným krokem. FrantaF